2/365 - Nejen literární hrdina

2. ledna 2017 v 20:40 | Míša |  Rok ze slov
Rozbouřená hromádka hormonů.
Tak bych dnešek, nebo sebe dneska, popsala několika slovy. Motýlky okolo žaludku, slzy v očích, později i na tvářích, hloupý úsměv na rtech a to všechno jen kvůli knižní postavě. Moje romantické já, zalezlé nějakou dobu už hodně hluboko, vystrčilo své růžky na povrch a nechalo mě pro jednou zase nepřipravenou čelit tomuhle světu - ještě, že v takovýhle případech, tu máme ten knižní. Ještě, že jsem dneska měla čas se na osm hodin zavrtat do své postele a hltat jedno slovo za druhým, nevnímat čas ani hromadu přicházejících zpráv na sociální sítě, prostě jen být sama - a s romantickými představami mojí oblíbené autorky, která své představy umí napsat tak, že se to stává i mými představami.
Najednou netoužím po princi na bílém koni, ale po muži s tím nejjasnějším modrým pohledem,který nedává najevo pocity, který je uzavřený a zničený svou minulostí... A ne, nemluvím o Padesáti odstínech, ačkoliv i pro mě popis hlavního hrdiny ze začátku dost připomínal hrdinu téhle série. Mluvím o knížce Ugly love (v překladu Odvrácená tvář lásky), od Colleen Hoover. Ta ženská snad umí čarovat. A to jen pomocí slov.
Anebo je to možná tím, že hlavní hrdina, Miles, má přesně takové oči, jako Honza. Modré, nejjasnější, které vypadají, jako by o vás věděly všechny, jako by viděly až na dno vaší duše, přesně takové, od kterých nemůžu odtrhnout svůj pohled a nemůžu se přestat donutit nemyslet na ně. Panebože, příliš zabíháme do mého soukromí.
To byl můj den, no. Strávený v posteli s literárním hrdinou, se spoustou slz a hroznového vína (protože moje snaha hubnout mi zakazuje brambůrky, kterými bych se asi normálně ládovala, kdyby mi snad ještě chutnaly), s myšlenkami na mé kluky z okolí, na mé vlastní hrdiny a na mé hormony, které samy neví, co se sebou.
A taky jsem včera večer cvičila tak, že dneska jsem při každém pohybu vnímala bolest stehen - ale ani to mi nezabránilo v zimní procházce, zatím jsem na sebe pyšná. A zítra návrat do reality, bohužel.
Ale mám za sebou druhý den tohohle projektu, spokojená se svými slovy, spokojená se svým životem, pořád naplněná spokojeností a jakousi nadějí, s trochou zmatku a motýlky v břichu, s produktivní náladou a touhou ťukat do počítače další svá slova a to asi i udělám, nepotřebuju jít spát tak brzo, zítřek zvládnu i s kruhy pod očima, nečeká mě setkání s někým, na koho bych chtěla zapůsobit, jestli to dává smysl. Ráda si vymýšlím příběhy a dávám je do souborů v počítači, málokdy zveřejňuju svá slova a když už, tak rozhodně ne s mou identitou. Ráda bych psala, v budoucnu, tvořila příběhy, které lidi snad dojmou tak, jako to dokáže Colleen a její věci se mnou - od ní bych četla i nákupní seznam (jak napsal John Green v Hvězdy nám nepřály).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama