6/365 - Strach

6. ledna 2017 v 20:55 | Míša |  Rok ze slov
Dnešek byl dlouhý den.
Dokoukala jsem čtvrtou sérii Awkward, to znamená, že mi chybí už jen serie a já nevím, co budu dělat se svým životem po tom, co to dokoukám. Vlastně jo, najdu si další seriál, u kterého budu schopná strávit 4 hodiny denně. A to je můj život, dámy a pánové.
Znáte to, když jste nervózní naprosto bez důvodu? Nebo je důvodem to, že za dva týdny jdete na ples kamarádce a vy už jste nervozní takhle dopředu? Nebo z narozeninové oslavy, která je za týden? Asi je to jen mnou, ale jen při pomyšlení na nadcházející akce se mi svírá žaludek, nervozitou a snad i natěšeností. Dva pátky za sebou nebudu sedět doma. A čekají mě narozeniny, jeeej.
Nejsem si úplně jistá, jestli jsem připravená na dospělý život. Osmnáct. Tak významné číslo, které ve skutečnosti znamená jen to, že máte povolené věci, které vás můžou zabít. (To nejsou moje slova, ale z Awkward.) Nevím, asi to není nic velkého, teda prakticky to nebude nic velkého, ale teoreticky se to všude omílá, je mi osmnáct, jsem dospělá, měla bych vědět, kdo jsem a co od života chci.
Ale já nemám tušení. Nevím, kdo jsem, nevím, kým chci být. Jsem holka, ketrá se bojí dospělosti, která o sobě stihla zjistit to, že opravdu nesnáší rajčata a vlastně skoro všechnu zeleninu. Taky to, že se nedokážu s lidmi bavit tak jednoduše, jak bych si přála, nebo spíš se nedokážu bavit o vážných tématech. Moje nejlepší kamarádka a druhá dobrá kamarádka, kterým věřím, bydlí za hranicemi našeho státu nebo blízko u nich, akorát na druhý straně ČR. Zalíbení najdu vždy v někom, koho nemám šanci mít, protože je buď dvojnásob mého věku (ehm) anebo šťastně zadaný. Anebo jsem si jeho pozvání ven všimla po půl roce (za to se pořád proklínám).
Kým chci být? Nevím. Na jakou školu chci jít dál? Nevím. Kde chci žít? Praha nebo Anglie. Co od života chci? Abych se na jeho konci ohlédla a řekla si, že to stálo za to. Čeho se nechci vzdát? Rodiny, některých z mých přátel a psaní.
To některých z mých přátel zní opravdu zle, ale už dávno vím, že vedle několika z nich se necítím zrovna příjemně, že by mi bez nich bylo lépe, ale neumím se postavit sama za sebe a říkat ne.
To mě posouvá k další otázce. Co se chci naučit? Říkat ne, nevyhovovat všem, dělat věci pro sebe, stát si za svým.
Mám spoustu času dosáhnout toho co chci, kdybych snad věděla, co to je. Ale to číslo, které je přede mnou stále větší, mě děsí. Blíží se to tak rychle, že za týden touhle dobou budu snad pod stolem a schovávat se před časem, protože bude zbývat jen několik desítek hodin a ze mě bude oficiálně plnoletá.
A já vůbec nevím, co si s tím mám počít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allex | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 19:02 | Reagovat

Já osobně se děsím toho až mi bude 18.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama