78/365 - Rok bez tří měsíců

19. března 2017 v 15:17 | Míša |  Rok ze slov
Co třeba z roku ze slov udělat "Rok bez třech měsíců ze slov"?
Tehdy na začátku, když jsem tenhle blog začala, jsem byla plná naděje, optimismu a odhodlání. Pak se mi rozbil počítač, který byl měsíc v opravně, já jsem onemocněla a pak jsem si říkala, že to nemá cenu. Ale ono má, no ne?
Dva měsíce, co jsem článek nenapsala, bylo hodně hektických. Zažila jsem nejkrásnější noc ve svém životě, tancovala jsem na plese svůj první ploužák s klukem (ano, v osmnácti letech) a od té doby to jde jen dolu z kopce a já se snažím zjistit, kdo jsem.
A nedaří se mi to. Nevím, kdo jsem, kdo chci být a co se svým životem. A z optimisty, kterým jsem před nějakou dobou byla, se stal člověk, který slovo šťastný zná jen z doslechu. Snažím se, to je moje odpověď na otázku o tom, jak se cítím. Příliš mnoho tlaku z okolí i ze mě, příliš mnoho nároků, příliš mnoho všeho. A já se snažím se zvednutou hlavou kráčet vstříc mému osudu, ačkoliv absolutně nevím, jaký osud to je.
Jsem úplně mimo, nikdy jsem nechápala ty obrázky, že člověk ohodí masku jakmile se ocitne doma, ale tak nějak už chápu... Vždy, než nastoupím do autobusu směrem škola, se musím nadechnout a přinutit k úsměvu. Dneska mám relativně dobrý den, neproklínám sebe samu ani okolí. Ale tyhle dny netrvají dlouho.
Doufám, že třeba někdo tenhle web ještě navštíví. A doufám, že já ho ještě navštívím.

Chci vám to vše vysvětlit. A nejen kvůli vám, ale chci to ze sebe dostat a protože oficiálně nemám nikoho, komu věřím, tohle je svět plný anonymních lidí a jo, sem to napíšu.
Začalo to tím, že jsem asi zase podlehla klukovi, o kterém jsem si myslela, že prostě už ne. Vlastně tímhle to nezačalo, to se děje aktuálně, ale... Jeho modré oči mě absolutně zabíjí, po třech letech, kdy měl zájem on o mě, mám zájem já o něj. Ale dva a půl roku má šťastný vztah a já jsem za něj ráda, samozřejmě, protože je to skvělý kamarád, ale to je ono, kdyby neměl tyhle oči, ten úsměv, ten humor, tak by byl mnohem lepší kamarád, chápete?
Horší věc je ale ta, že nesnáším samu sebe. O tom už tu článek byl, že? O tom, jak nesnáším, jak vypadám. Ale posunulo se to, každý večer trávím přemýšlením o tom, jak je všechno na hovno, odpusťte mi ten výraz. Nemám komu věřit, úplně jsem ztratila důvěru v mé přátele a to jsou to nejlepší lidi na světě a asi si mou důvěru zaslouží, ale já to nedokážu nikomu říct, nevím. Nechápu, jaký význam má moje existence na tomhle světu, nemám mu co nabídnout. Pořád nesnáším, jak vypadám, ale horší je to, kým jsem. A to jsem řešila cleou tu dobu, co jsem tu nebyla, možná je to tak lepší, protože depresivita ze článků by na vás dýchala tolik, že byste sami tuhle náladu chytli a to bych nechtěla.
Mějte se hezky, nebo alespoň lépe, jak já :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama